Střípky z cest po Skandinávii

Norsko 2015 (5.7.- 24.7. 2015, najeto cca 6 000km)

Pro naši letošní cestu jsme si vybrali oblast jižního Norska, chtěli jsme se podívat jednak do oblastí, kde jsme zatím nebyli, a pak také navštívit známá místa. Cílem bylo i několik kratších treků v horách, ale ty jsme nakonec museli vypustit pro velké množství sněhu, které v oblastech fjelu bylo. Někde ležela souvislá cca dvoumetrová sněhová pokrývka, výjimkou nebyly 4 m závěje, takže to bylo spíše na běžky nebo sněžnice, a tak jsme krajem spíše jen projížděli. A tak i naše plány na spaní v horách vzaly většinou za své, a my nocovali v nižších polohách. Počasí bylo dost proměnlivé, v nížinách u fjordů kolem 20 stupňů / jaká paráda oproti Čechám s teplotami blížícími se 40/, v horách kolem 10 st., střídavě slunce, oblačno, déšť. A tak jsme poznali zase jinou stránku Severu, neméně zajímavou.  Protože při našich cestách nemáme nic dopředu zajištěné (i když letos jsme měli netradičně dopředu zakoupený trajekt do Norska), plány i trasu jsme na místě podle situace upravili, a tak to byla nakonec prima dovolená.

1. den: protože jsme tentokrát měli zakoupený lístek na trajekt z Dánska (Hirtshals - Langesund, společnost Fjord Line, koupený v dubnu přes internet u prodejce Direct Ferries za 47 Euro) s odjezdem v 9.00, vyjížděli jsme s tím, že přespíme někde v Dánsku.Trasa vedla po dálnicích přes Berlín, směr Hamburg, Kolding, Aalborg, kde jsme cca 80 km před Hirtshalsem přenocovali.

2. den: ráno jsme pokračovali po dálnici do přístavu, odbavení proběhlo bez problémů, a tak jsme v půl druhé přistáli v Norsku. Přivítalo nás krásných 25 stupňů, což po cestě přes Německo s 39 st. bylo moc prima. Poprvé se nám stalo, že nás zastavila při výjezdu z trajektu kontrola (zřejmě kvůli uprchlíkům), ale jen se poptali, kam jedeme, jestli jsme tu poprvé a popřáli nám příjemný pobyt. A tak jsme se vydali do vnitrozemí směr Notodden po silnici č. 36 do Gvarv a pak po č. 360. Původně jsme měli v úmyslu zde přespat v kempu, ale bylo to zde vše hodně podmáčené, takže jsme změnili plán a rozhodli se pokračovat dál. Protože jsme na další den plánovali výstup na Gaustatoppen, tak jsme pokračovali po  E 134 do Saulandu, tam odbočili na FV 651 a po ní směrem na Tuddal. Před ním jsme v lese u potoka přenocovali.

3. den: ráno jsme pokračovali dál po silnici Fv 651 na parkoviště u Stavsro a odtud jsme vyrazili na Gaustatoppen. (Je to v oblasti nejvyšší hora, za pěkného počasí je prý vidět z vrcholu 1/6 Norska, aspoň to píší v průvodcích). Parkoviště je velké, přesto je za pěkného počasí dost zaplněné, je tam i kavárnička s občerstvením, WC.  Cesta nahoru trvá cca 3 hodiny, nejsou zde žádná exponovaná místa, jen několik sněžných polí (zvládnou to i děti), před vrcholem je horská chata, kde prodávají výborné vafle (35 NOK za 1) a kávu (25 NOK) (sice na naše poměry poněkud dražší, ale to se holt nedá přepočítávat). Vede sem i podzemní lanovka, která zůstala po stavbě vysílače, který zde je, na vrchol je to pak už jen cca půl hodiny náročnějším terénem, takže tam už moc lidí nechodí. Po návratu jsme pokračovali po cestě směrem na Rjukan, pak odbočili na č. 37 směr Miland, zde odbočili na č. 364 a v Tinn na Fv 755.  Ta vede podél říčky Austbygdåa s množstvím peřejí, jezdí tu i vodáci na kajacích a raftech, je zde řada pěkných míst na přespání (jsou to většinou zbytky původní cesty, která místy vedla souběžně s novou silnicí, ale blíž říčce), na jednom z nich jsme přespali. 

4. den: ráno jsme pokračovali cestou přes náhorní planinu, v podstatě okraj Hardargerviddy, která se změnila plynule na FV 124 směrem na Imingan. Počasí nebylo moc pěkné, nízká oblačnost znemožňovala viditelnost, půda byla velmi podmáčená (v oblasti bylo po silných deštích, byla dokonce vydaná i výstraha na záplavy), takže jsme žádnou túru neriskovali a krajem jen projeli.  Napojili jsme se na silnici č. 40 a po ní dojeli do Geila. Cesta vede opět pěknou krajinou, přes fjel, tak to bylo příjemné, občas jsme zastavili, zkusili, zda se dá projít třeba k nedalekým jezerům, ale bylo moc mokro. V Geilu jsme odbočili na č. 7 a vydali se na Hardargerviddu. Zde jsme definitivně pochopili, že naše letošní dovolená bude jiná, než jsme si naplánovali, že totiž na túry, které jsme měli v plánu, pro neschůdný terén nevyrazíme. Většina míst, kam jsme chtěli jít, byla totiž pod sněhem (Bylo to spíš na lyže nebo sněžnice, prostě zimní výbavu.), přehrada Sysevatn byla trochu vidět, ledovec Hardarjøkulen už ne, u vodopádu Vøringfossen byla  taková mlha, že nebylo vidět na 2 m (docela nás pobavilo, jak turisté z nějakého zájezdu fotili bílé nic), takže jsme změnili plány. Místo turistiky v oblasti Hardargerviddy jsme se vydali dolů k Hardargenfjordu, a protože stále platila na noc výstraha na silný déšť a záplavy, rozhodli jsme se přenocovat v chatce v kempu. Rozhodli jsme se pro Oddu, říkali jsme si, že třeba půjde zajít k ledovci Folgefonna, a tak jsme pokračovali po silnici č. 7, za novým mostem místo trajektu Brimmes- Brunavik se pak napojili na č. 13 a dojeli do Oddy. Zde nebyla v kempu volná chatka, která by se nám líbila, tak jsme popojeli o něco jižněji do kempu v Hildal a zde se ubytovali v chatce (pro 4 osoby, lednice, vařič, 350 NOK), s výhledem na blízký vodopád. Plány na výšlap na Trolí jazyk (Trolltungu) jsme opět pro špatný terén zrušili.

5. den: v noci opravdu pršelo, bylo hodně mokro, a tak jsme oželeli i Folgefonnu a rozhodli se, že vypustíme jih Norska i se slavnou Kazatelnou (Preikestolen, o té jsme stejně váhali, zda na ni vůbec jít, kvůli davům turistů) a projedeme jen část turistické cesty Ryfylke po trajekt Ropeid-Sand, kde se otočíme zpět k severu. A tak jsme se ráno vydali po silnici č. 13 jižním směrem, cestou se stavili u známého vodopádu Låtefossen a pokračovali dál přes Skare směrem na Håra, kde jsme za tunelem odbočili na silnici č. 520 (Saudavegen), která vede krásnou opuštěnou krajinou přes fjel, kolem horských jezer. Letos to byl nejvíce zasněžený úsek naší cesty, prakticky od dosažení poslední serpentiny, kdy jsme vystoupali nahoru, byl téměř celý průjezd fjelem pod sněhem. Bylo ho opravdu hodně, celé dlouhé úseky jsme projížděli mezi sněhovými mantinely,  místy dosahovaly až 4 m, jezera byla skrytá pod ledem, skutečné zimní království! To se opět změnilo jakmile jsme sjeli dolů k Saudalfjordu, po sněhu ani památka. Za městečkem Sauda jsme si prohlédli  impozantní několikastupňový vodopád Svandalsfossen (hned u silnice). Je zde vybudovaný systém lávek a schodišť (postavené v r. 2006) usnadňující výhledy na padající vodu, které díky sněhové pokrývce v horách bylo letos všude opravdu dost. Vodopády jsme si tak parádně užili. Po prohlídce jsme pak pokračovali dál po silnici č. 520, dojeli jsme do Ropeidu, kde jsme si při čekání na trajekt (Ropeid-Sand, 99 NOK) prohlédli nově vybudovanou skleněnou čekárnu, přilepenou ke skalní stěně.  V Sandu jsme se napojili na trasu č. 13 a vydali se po ní severním směrem. Krajina je zde opět velice zajímavá, jezera, řeka, výhledy ... Za jezerem Suldalsvatnet jsme objevili další z velkých vodopádů, je u něj i parkoviště.  Dál jsme pokračovali až do Håra, projeli tunely a odbočili na E 134 směr Røldal. Silnice vede tunely, ale můžete je objíždět po staré silnici, projet se tak serpentinami, užívat si výhledy na okolí (dá se objet hned 1. tunel, pak Svandalsflonatunnellen, Haukelitunnelen - jedete vlastně jižním okrajem Hardargerviddy). Opět  jsme se zde dostali do oblasti sněhu, i když ho už nebylo tolik. Zastavili jsme se ve stylovém centru Haukeliseter (je zde obchůdek, občerstvení, ubytování) a pokračovali dál do Haukeligrendu, kde jsme odbočili na silnici č. 362 a po ní projeli okolo jezera Totak do Raulandu, zde se napojili na č. 37 a po ní pokračovali směrem na Rjukan. Cestou jsme si prohlédli vodní  elektrárnu Vemork, kde za války Němci vyráběli těžkou vodu na výrobu atomové bomby, dnes je zde muzeum. Pak jsme projeli Rjukanem, v Miland odbočili na č. 364, v Tinn na Fv 755 a u řeky přenocovali, dokončili jsme tak vlastně okruh okolo Hardargerviddy.

6. den: ráno bylo krásně, modrá obloha, a tak jsme se rozhodli, že projedeme znova trasu do Geila přes okraj Hardargerviddy, užijeme si výhledů, a pokud to půjde, tak se i vydáme na nějakou pěší vycházku. Vydali jsme se tedy opět po silnici Fv 755 do hor. Bylo opravdu nádherně, výhledy úžasné, jen ta turistika nebyla možná, všude bylo moc mokro, a tak jsme se rozhodli, že se do terénu nevydáme, neměli jsme zrovna potřebu brodit se bahnem a močály. Přes Fv 124 jsme dojeli na č. 40 a po ní pak do Geila. Tady jsme se vydali po silnici č. 7 na Hagafoss, zde odbočili na vyhlídkovou silnici č. 50 a po ní pokračovali na Aurland. Cesta vede přes okraj národního parku Hallingskarvet, který navazuje na Hardargerviddu, krásnou divokou krajinou jezer, vodopádů, několika tunely. Zajímavá je i část trasy, kde se sjíždí k jezeru Vassbygdevatnet v serpentinách, vybudovaných na malém prostoru, a tak zatáčky museli vysekat do malých tunelů, které jsou těsně nad sebou, v posledním je dokonce jednosměrný provoz řízený světly, dvě auta by se nevešla. Původně jsme chtěli přespat na Sněžné cestě nad Aurlandfjordem, ale obávali jsme se, že tam bude sníh (a měli jsme pravdu), a tak jsme zůstali v údolí v pěkném Lunde campu  (auto, stan, 2 osoby 200 NOK) před Aurlandem.

7. den: ráno jsme se vydali po FV 243, tzv. Sněžné cestě (Snow Vegen, cca 50 km) přes náhorní planinu Aurlandsfjellet do Lærdalsøyri. Cestu jsme znali z dřívějška (dá se objet i nejdelším tunelem 25 km, ale to už jsme také projeli), a my jsme chtěli porovnat, jak se to zde změnilo, četli jsme, že jsou na ní vybudovány nové vyhlídky. Jednu jsme objevili přímo na místě, kde jsme před lety nad fjordem nocovali. Nahoře už to zase vypadalo jako v zimě, opět jsme se dostali do sněhové oblasti.  A tak jsme se ujistili, že jsme udělali dobře, že jsme na noc zůstali dole. Projížděli jsme krajinou, kde jsme minule nestanovali, protože tam silně foukalo a letos zase proto, že byla pod sněhem .... prostě nám není souzena. Po sjezdu k fjordu jsme se napojili na silnici č. 5 a přes mosty a tunely pokračovali k trajektu Mannhellen - Fodnes (108 NOK), dál pak na Sogndal, zde jsme za mostem odbočili na č. 55 směr Gaupne, zde na silnici č. 604, která se plynule změní na FV 334 a dojeli ke splazu ledovce Jostedasbreen Nigardsbreenu. Je zde ledovcové centrum s muzeem, občerstvením a krásným výhledem na ledovec. Za centrem je odbočka na placenou cestu (40 NOK) na parkoviště ke splazu. Při našich předchozích cestách se zde platilo tak, že jste dali do obálky požadovaný obnos a jeli dál, dnes je zde automatická závora, jde platit hotově i kartou. K samotnému ledovci je možné z parkoviště jít po pobřeží pěšky (terén obtížnější za mokra, jinak dobré), nebo jet přes jezero lodičkou (1cesta dospělý 30 NOK, dítě 15 NOK, zpáteční 40/20 NOK). Pozor, při zpáteční plavbě mají přednost organizované výpravy na ledovec, a za pěkného počasí je jich opravdu dost, takže tam můžete zůstat dost dlouho čekat, zvažte proto, zda zakoupit zpáteční jízdenku, chcete-li jet lodí (ale je lepší jít alespoň jednu cestu pěšky). Ledovec je moc pěkný, ale je vidět, jak bohužel rychle ubývá. Na noc jsme sjeli po silnici zpět směrem na Gaupne a na břehu ledovcové řeky u Fossen, kde jsme měli vyhlédnuté pěkné místo, přenocovali.

8. den: na dnes jsme měli v plánu opustit centrální oblast a vydat se na západ k Atlantiku. Vrátili jsme se tedy do Sogndalu a pokračovali po silnici č. 55 do Helly, zde jsme použili trajekt Hella -  Dragsvik (99 NOK), pak jsme odbočili na silnici FV 13 a vydali se do další horské oblasti Gaularfjellet. V oblasti je krásný trek Vodopádová stezka (Fossestien), je to cca 22 km přes 14 vodopádů a 7 jezer (je zde řada možností trasu zkrátit, vede prakticky souběžně se silnicí). Bohužel bylo zde opět dost mokro a sníh, takže jsme prošli jen kousek, ale i to stálo za to. Díky mokru jsme zase měli pěkné vodopády i peřeje, vody, bylo opravdu dost. Na noc jsme zůstali u jezera po sjezdu z hor.

9. den: ráno jsme pokračovali v cestě na západ. Po FV 13  jsme projeli do Vik, dále na přes Holsen na silnici E 39 a po ní do Skei, Byrkjelo, Sandane na trajekt Anda - Lote (99 NOK) do Nordfjordeid, zde jsme odbočili na silnici č. 15. Po ní jsme projeli podél Nordfjordu na ostrov Måløy. Vede sem 1224 m metrů dlouhý most, který přezdívají jako "zpívající most" (Díky své unikátní konstrukci se při větru z mostu ozývají zvuky.). Za mostem jsme odbočili na silnici FV 601, po které jsme dojeli k místní zajímavosti, kameni vybroušeném mořem do tvaru poháru (Kannennsteinen). Cesta je velmi úzká a plná zatáček, je potřeba dávat pozor, zvláště po přejetí horského sedla na protijedoucí vozidla, aby bylo místo na vyhnutí se. Odtud jsme se vrátili zpět na silnici č. 15 směr Maurstad, zde odbočili na silnici č. 61 a tam v lese u potoka zůstali na noc.

10. den: ráno jsme pokračovali po č. 61 kolem pěkných jezer, dál na Vestkapp. Před Äham jsme odbočili na silnici č. 620 a po břehu Vanylsfjordu pokračovali do Leikangeru. Zde jsme odbočili na FV  632, pak Fv 633, ze které v horském sedle odbočuje cestička na Vestkapp (neplatí se). Je velice úzká, je pořeba se vyhýbat i ovcím, které zde s oblibou odpočívají, na konci je malé parkoviště, památník, kiosek (zrovna ho rekonstruovali, tak byl zavřený). Měli jsme smůlu v tom, že vrchol kopce, kde je Vestkapp byl v mracích, takže jsme z výhledu do kraje nic neměli. Po sjetí pár výškových metrů jsme byli z mraků venku, ale vrcholek zůstal v mlze. A tak jsme se vydali na zpáteční cestu, zpět do Nordfjodeidu, zde pokračovali po silnici č. 15 přes Stryn, a protože to vypadalo na noční déšť, a spaní nahoře ve fjelu by asi stejně kvůli sněhu nevyšlo, rozhodli jsme se pro chatičku. Tu jsme objevili na břehu jezera Oppstrynsvatnet cca 10 km za Strynem v kempu Holmevik (300 NOK, pěkná 4lůžková).

11. den: v noci opravdu sprchlo, tak jsme byli rádi, že jsme se tak rozhodli. Ráno jsme pokračovali po  č. 15 dál do hor na Videsæter, ale před tunely jsme odbočili na starou cestu č. 258 přes fjel (Gamle Stryneflellveg) . Zde jsme původně plánovali nocleh, jako už 2x při našich minulých cestách, ale letos by to opravdu opět nešlo, všude zase sníh, mokro, a navíc po nočním dešti i mlha. Pokračovali jsme tedy dál do Grotli, zde se připojili na silnici č. 15, před tunely odbočili na č. 63 a po ní množstvím serpentin sjeli do Geirangeru. Je zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO, tím pádem je hodně navštěvovaný. Byli jsme zde už několikrát, a vždy nás překvapí, že do tak malého fjordu mohou zajíždět velké lodě. Letos jsme měli štěstí na záoceánskou loď MSC Splendia, která kotvila hned vedle známé Hurtigruty a další velké lodě, tak jsme mohli porovnat velikost . Nevýhodou byly neskutečné davy lidí v přístavu a okolí, a tak jsme se zde moc neuzdržovali a pokračovalo přes Orlí cestu (Ørneveien) na trajekt Eidsdal - Linge (99 NOK), Valldal, dál směrem na Trolí cestu. V kempu Skoglund jsme zůstali na noc (stan+2osoby 190 NOK, chata pro 4 osoby 500 NOK).

Další fotografie na zde.