Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kudy jsme jezdili a chodili 5

3. 10. 2009

Norsko 2009 (14. -24. 8. 2009)

 

 

Obrazek

 

Tato naše cesta byla jiná než předchozí, tentokrát jsme se rozhodli, že poletíme letadlem do Sandefjordu a pak dál vlakem do Finse. Zde jsme hodlali podniknout několikadenní pěší putování náhorní plošinou Hardargervidda. Jeli jsme také oproti minulým cestám jen ve dvou (bez řidiče, který všechny předchozí cesty odřídil), času bylo také méně, takže auto nepřicházelo v úvahu. Byla to pro nás nová zkušenost, předtím jsme takto nikde nebyli, ale místo jsme trochu znali z naší předchozí návštěvy Norska, kdy jsme přes část plošiny projížděli, takže jsme určitou představu, co nás čeká, měli. Letenky i jízdenky na na vlak (minipris) jsme zakoupili s předstihem přes internet za výhodné ceny, prostudovali dostupné průvodce, sehnali mapy a vybavení a vyrazili.

1. den: V pátek 14.8. 2009 jsme odlétalObrazeki z ruzyňského letišletadlem maďarské nízkonákladové společnosti Wizz Air. Odbavení i let proběhly bez problémů, a tak jsme se těšili na Norsko. Na letiště do Sandefjordu jsme přiletěli na čas, zavazadla jsme měli během pár minut, a tak nás nic nezdržovalo a mohli jsme vyrazit. Protože jsme potřebovali koupit plynovou bombu k vařiči, museli jsme do městečka Sandefjord, cca 15 km vzdáleného. Vydali jsme se tedy pěšky na cestu a asi po hodině postavili v lesíku stan a přenocovali.

Obrazek2. den: ráno jsme pokračovali do městečka, kde jsme si koupili v prodejně RIMI chleba, vody a v G sportu nedaleko nábřeží i bombu (mají variantu šroubovací i narážecí) k plynovému vařiči. Prošli jsme se po nábřeží  i po městečku, ale bohužel se počasí zhoršilo, začalo pršet, takže jsme naši prohlídku ukončili a vrátili se na nádraží. Po obědě jsme pokračovali vlakem do Drammenu, kde jsme přestoupili na rychlík do Finse. Trať vede krásnou krajinou, ale náladu nám kazil neustálý déšť. Večer po osmé jsme dorazili do Finse a vydali se na druhou stranu jezera hledat vhodné místo na nocleh.  To jsme brzy našli, postavili jObrazeksme stan, bohužel ale stále za deště.

3. den: protože celou noc pršelo a byl i velmi silný vítr, a ani předpověď počasí na další 2 dny neslibovala velké zlepšení, rozhodli jsme se další noc strávit raději v suchu ve Finsehyttě. Takže jsme se kolem poledne sbalili a vydali se ubytovat do chaty. Navečer se trochu vyčasilo, a tak jsme si alespoň prohlédli Finse i jeho okolí.

4.den: ani ráno počasí  nebylo nejlepší (mraky, občas dešťová přeháňka, poměrně silný nárazový vítr)Obrazek, ale protože v chatě je dobrá možnost usušení věcí, rozhodli jsme se vyrazit  do terénu, chtěli jsme se podívat  k ledovcovému splazu ledovce Hardarjøkulenu. Jde se k němu nádhernou pustou krajinou, cesta je poměrně dobře značená, a tak i když chvílemi pršelo, stálo to za to.  Ledovcový splaz Obrazekje pěkný, i když jsme už v Norsku viděli hezčí (Jostedalsbreen i Svartisen). Bohužel bylo jasné, že trasa, kterou jsme si naplánovali na náš pobyt na Hardargerviddě, (přechod k chatě Kljeldebu) je vzhledem k množství vody  a podmáčenému terénu nereálná, projít přes rašeliniště se prostě nedalo. Po návratu od ledovce jsme se tedy dohoObrazekdli  na náhradním programu. Počasí se podle předpovědí mělo sice zlepšit, ale terén byl velmi rozbahněný, a tedy neschůdný, takže jsme zvolili cestu po známé cyklotrase Rallarvegen. Přes Finse vede nejhezčí úsek této trasy - přes její nejvyšší bod Fagervatn (1343 m. Obrazekn. m.) - do Hallingskeidu, takže naše rozhodnutí padlo na ni (když tam jezdí na kolách, tak to bude průchodné i pro pěší).

5.den: ráno jsme se tedy sbalili a vyrazili na trasu. Zpočátku to s počasím vypadalo dost beznadějně, ale pak se přece jen ukázalo slunce, a přesně podle předpovědi, se vyčasilo. Trasa vedeObrazek krásnou krajinou podél staré železniční trati. Nová železnice prochází dnes tunelem pod horským masívem, protože udržování jejího průjezdu bylo velmi náročné, po tšinu roku zde leží sněhová pokrývka. Sníh zde byl i letos, místy byly vidět zasněžené staré tunelyObrazek. Bylo sice větrno, ale krajina úžasná. Předpověď počasí byla dobrá, tak jsme si našli nedaleko nejvyššího bodu trasy pěkné kryté místo na přenocování. Noc byla sice v této výšce  studená (okolo nuly), ale s naším vybavením to nebyl problém, větší starosti jsme měli s větrem, který byl dost silný a během noci se měl stáčet na jiný směr, ale místo jsme vybrali dobře a noc proběhla v pohodě.

Obrazek6.den: ráno jsme pokračovali v cestě, počasí mám docela přálo, i když se občas obloha zatáhla, ale vítr zeslábl, takže bylo příjemně. Krajina je zde přímo neskutečně nádherná, a protože jsme nikam nespěchali, cestu jsme si užívali. Nocovali jsme opět ve stanu ve volné přírodě.Obrazek

7. den: protože na dnešní den odpoledne a noc předpovídali výrazné zhoršení počasí, (silný déšť a vichřici), nechtěli jsme noc v terénu riskovat a rozhodli jsme se raději vrátit na Finsehyttu a tuto noc strávit pod střechou. Vydali jsme se tedy na zpáteční cestu do Finse. Počasí bylo nádherné, slunce, Obrazekmodro, výhledy na ledovec .... prostě paráda. Ani se nám nechtělo věřit, že se má počasí tak výrazně změnit a váhali s návratem. Ale protože předpovědi se zatím vždy vyplnily (na 100%), tak jsme raději, sice pomalu, pokračovali v návratu. A udělali jsme dobře ... počasí se změnilo skutečně během několikObrazeka minut ... z krásného dne do nečasu, větru a deště ... naštěstí jsme to do chaty neměli už daleko. Navečer už byl opravdu pěkný vítr s lijákem, ještě že jsme byli v chatě a ne venku pod stanem. To by asi moc dobré nebylo.

8. den: ráno už bylo zase krásněObrazek, předpověď na další dny byla také optimistická, a tak jsme opět vyrazili do hor. Rozhodli jsme se podívat na druhou stranu přes pohoří Skarvheimen, na Geraitshyttu. Cesta vedla stále do kopce nad Finse, a to s nákladem cca 15 -18 kg na zádech nebylo zrovna nejpohodlnější. Naštěstí výhledy Obrazekna osadu, jezero i ledovec byly moc pěkné, sluníčko hřálo, takže se příjemně odpočívalo, navíc jsme nikam nepospíchali .... netušili jsme, co nás čeká, což bylo dobře. Po cca 200 m prudkého stoupání nad Finse jsme se dostali do jiné krajiny, sem tam menší kopec dolů, nahoru, nějaká říčka k přebrodění .... pohodová cesta. ObrazekPak přišlo další větší stoupání a po něm další a další .... Krajina začala měnit ráz, zmizela zeleň a vystřídala ji sněžná pole, černá kamenná suťoviště, zvedl se vítr, občas se přidal i drobný déšť. Ponuré ledové království, a cesta dál do kopce, neustále jsme si říkali, že támhle za tím Obrazekvrcholem už bude vidět do kraje ... nic, jen další vrchol. Teplota také výrazně klesala směrem k nule ... spolu s větrem nic příjemného ....  Oproti předchozím dnům velká změna ... je to úplně jiný charakter krajiny, který se nám nezamlouval. Počasí, ale i terén v této nadmořské výšce už pro nás nebyly Obrazekvhodné k přenocování, ani nevím, kde by se zde dal postavit stan, kromě na sněhové pláni,  ... takže jsme se rozhodli změnit plán a na noc se vrátit k jezeru. Znamenalo to tedy cestu zpět cca 15 km .... Tento den byl pro nás nejnáročnější z celého pobytu, cca 30 km s naloženými batohy, z toho půlka do kObrazekopce a druhá dolů, v krajině, která působila dost pesimisticky .... Večer se nám ale podařilo najít moc pěkné místo na stan, počasí zde bylo oproti denní túře nádherné, a i předpověď na další dny příznivá, a  to nám vylepšilo náladu. Dnešní trasa byla pro nás náročná, zajímavá zkušennost, ale těšilo nás, že jsme to zvládli.

9. den: po včerejšku jsme se rozhodli, že dneska budeme Obrazekodpočívat. Předpověď počasí slibovala slunečno sice s občasnými přeháňkami, směr větru stálý na 2 dny, a tak jsme se rozhodli nechat postavený stan a jen na lehko vyrazit  do okolí na kratší odpočinkovou túru. Vydali jsme se opačným směrem po Rallarvegen než minule. Bez těžkých batohů se šlo dobře, a tak jsme nakonec místo Obrazekodpočinku prošli další cca 20 km úsek této trasy. Je zde opět trochu jiná krajina, v této výšce je znát každý výškový metr, jakmile trochu klesnete, hned je vegetace vyšší, objevily se i zakrslé vrbičky.
Cestou jsme našli i dost zralých borůvek, sice jentaktak vykukovaly z lišejníků, ale byly chuťově velice dobré. Počasí se opravdu vydařilo, byl to pěkný den, bohužel se náš pobyt krátil ....

Obrazek10.den: ráno bylo opět krásně, ale protože další den jsme měli odjíždět, nemohli jsme už nikam daleko, a tak jsme si řekli, že se zkusíme podívat alespoň kousek na naši původně plánovanou trasu. Protože už několik dní nepršelo (voda zde rychle opadává a půda díky větru a Obrazekpodloží relativně dobře  vysychá), dalo se po ní jít. Stan jsme nechali postavený a vyrazili opět jen nalehko. Stezka již vedla po celkem průchodném terénu, i když místy se jen těžko hledalo místo, kudy projít přes bažinu, rašeliniště, ale už to šlo. Ráz krajiny byl zase poněkud odlišný, nakonec jsme si říkali, že Obrazekjsme vlastně díky původnímu nepříznivému počasí viděli víc, než kdybychom mohli dodržet plánovanou trasu. Odpoledne jsme se vrátili ke stanu, a protože na noc a druhý den předpovídali zase přeháňky, rozhodli jsme se, že raději přespíme v chatě, abychom měli na cestu suchý stan a abychom se pořádně umyli v teplé vodě a pohodlně sbalili. Sice se nám moc nechtělo, ale že to bylo rozumné rozhodnutí, Obrazekse ukázalo druhý den.

11. den: ráno bylo zataženo, přes noc sprchlo, takže bychom měli problém dobře sbalit. S mokrými  věcmi by se nám hůř cestovalo. Na nádraží jsme si ještě prohlédli výstavu, která byla věnována 100 letům Finse, a to hlavně železniční trase i novému tunelu. A pak už jen cesta rychlíkem do Drammenu, přestup na vlak do Sandefjordu a večerním letadlem do Prahy.