Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kudy jsme jezdili a chodili 4 (čtvrtá část).

20. 1. 2009

SKANDINÁVIE 2008 (ČTVRTÁ ČÁST)

Obrazek

21. den: ráno jsme pokračovali po silnici č. 64 přes Åndalsnes, kde jsme se vydali kus západním směrem po silnici č. 9 k zaObrazekjímavé Trolí stěně - Trolltindane (je zde odpočívadlo s velkým parkovištěm). Naše cesta pak pokračovala po silnici č. 63 snad nejznámější trasou Norska, tzv. Zlatou cestou severu, přes Trolí žebřík - Trollstigveg, který tvoří 11 úzkých serpentin (některé autobusy mají problémy, karavany sem nesmí vůbec). Cestou míjíte krásné vodopády, ale je zde i hodně turistů. Byli jsme tu již několikrát, a tak  můžeme posoObrazekudit změny, které tu nastaly. Podle nás k horšímu, v sedle nad serpentinami vzniká centrum turistiky jaksi nějak "nenorské"  množství obchodů se suvenýry, restaurace, WC placené, spousta aut, autobusů, turistů, chodníčky na vyhlídky s dřevěnou podlahou ..... jako jinde v Evropě komerce, davy lidí. A tak jsme se tu ani dlouho nezdržovali a pokračovali raději dál do sedla k nejvyššímu bodu této Obrazekcesty, kde byl relativní klid. Přesto, pokud jste zde nebyli, stojí za to tudy projet, zajít se podívat na Trolí stěnu zezhora (je to za hezkého počasí pěkná túra asi na 3 - 4 hod., byli jsme tam v roce 2002, téměř nikoho jsme nepotkali. Stezka začíná za druhou vyhlídkou na vodopád, ze začátku byla špatně značená, ale pokud se pustíte rovně nahoru, narazíte na ni). Silnice pak pokračuje dolů k Norddaljfjordu do Linge, kde se nalodíte na trajekt do Eidsdalu. Za Grønningem (je zde také kemp) Obrazekcesta kříží říčku a jsou tu krásné, málo známé peřeje, vodopád Gudbrandsjuvet  a hluboký kaňon, stojí za krátkou zastávku (budují se zde vyhlídkové plošiny, které umožňují úchvatné výhledy). Trajektem  z Linge (auto+řidič 55 NOK, osoba 23 NOK) se dostanete na další úsek Zlaté cesty severu, který vede přes tzv. Orlí cestu k Geirangerfjordu. Vystoupáte od hladiny fjordu doObrazek asi 1 000 m a pak serpentinami Orlí cesty opět k hladině fjordu. Než cesta klesne dolů, je na začátku serpentin (ale níž než velké vrcholové odpočívadlo) vyhlídka na fjord a v dálce můžete vidět i na další atrakci této cesty vrchol Dalsniby (na fotografii ten špičatý vrcholek vlevo) a také na známý vodopád Sedm sester. Dejte si tedy pozor, Obrazekabyste tuto vyhlídku neminuli, není u ní žádné velké parkoviště, ale většinou je zde spousta aut  podél silnice i návaly turistů. Je to ale opravdu pěkný pohled z výšky na celé údolí Geirangeru, když budete mít štěstí, tak můžete zahlédnout dole kotvit i velké lodě např. společnosti Hurtigruta, které sem také zajíždějí. Z té výšky vypadají jako dětské hračky. Po prohlídce Geirangeru, popř. Obrazekvyjížďce lodí po fjordu (jezdí asi na hodinové okruhy, ale podle nás to za ty peníze zrovna nestojí, jeli jsme v roce 2002 trajektem po tomto fjordu až do Hellesyntu a pak pokračovali dál a nic tak světoborného to není), pokračuje trasa opět serpentinami nahoru kolem vrcholu Dalsniby (letos bylo docela dost sněhu, i když teploty dosahovaly k třicítce). Je-li pěkně, stojí za to vyjet až na Obrazekvrchol placenou cestou (75 NOK za auto, osoby nic). Je odtud krásný výhled na údolí Geirangeru i na serpentiny Orlí cesty. Vrchol se opět oproti naší první návštěvě "zcivilizoval", vyrostlo zde informační centrum s nezbytnými suvenýry, i když tady je přece jen trochu skryté v terénu a nepůsobí tak rušivě jako jinde. Holt turistický průmysl dorazil už i do Norska. Silnička je s nezpevněným povrchem a bez svodidel, takže opatrnosti nezbývá, zvláště pokud se potkáte s autobusy, které sem také mohou jezdit a jezdí. Po návratu na silnici č. 63 jsme pokračovali dál a na křižovatce se silnicí č. 15 jsme se vydali směrem na Grotli, kde jsme odbočili na Obrazekstarou vyhlídkovou cestu do Videseteru. Na náhorní planině jsme zůstali u jednoho z jezer na noc. Byli jsme zde již v roce 2002, příroda se naštěstí nezměnila, takže jsme si opět odpočinuli v tiché, krásné krajině, kvůli jaké vlastně do Skandinávie jezdíme.

22. den: ráno jsme pokračovali dál směrem na Videsetr kolem  Obrazeklyžařského střediska (jsou zde nějaké vleky, ale nečekejte nic víc, žádné obchody ....), nádherného vodopádu (je vidět i ze silnice, ale stojí za to se k němu zajít podívat), krajinou se zbytky sněhových polí a pak serpentinami dolů, kde jsme se napojili na silnici č. 15, která novou trasou, vedoucí tunely, objíždí pohoří. Přes Hjelle jsme pokračovali do Strynu, zde jsme odbočili na silnici č. 60 do Loenu a zde na místní odbočku k ledovcovému splazu Jostedalsbreenu Kjenndalsbreenu. Jede se okoloObrazek známého kempu Sande camp do Bodalu a dál pak placenou cestou (30 NOK) až na parkoviště u splazu (cca 17 km  z Loenu). Odtud je to už jen kousek cesty (asi 20 min.) po značené pěšině k ledovci. Je dobré mít pevnou obuv, ne botasky, cesta totiž vede místy potokem a mokrým bahnitým terénem, jinak ale není nijak náročná. K ledovci se dá také dostat parníčkem, který pluje po jezeře a pak z přístavu je to cca 4 km pěšky, Obrazekale jde se po nezpevněné silnici, kudy jezdí auta, takže se zde dost práší a není to nic příjemného. Po prohlídce splazu jsme se vrátili na silnici č. 60 do Loenu a pokračovali přes Olden ( zde se dá také odbočit k ledovci, ke známému splazu Briksdalsbeenu, byli jsme zde už v roce 2002, letos jsme sem nezajížděli), Innvik, Utvik na Byrkjelo, zde jsme odbočili na silnici E 39, a po ní pokračovali do ObrazekSkei. Dále jsme pak jeli po silnici č. 5, směrem na Sogndal. Cestou jsou placené tunely (Fjærland tunely 175 NOK). Zastavili jsme se u splazu Bøyabreenu, který je prakticky u silnice, odbočka k restauraci Brævasshutta, cca 300 m na parkoviště a pak kousek pěšky. Je zde bohužel velmi znát, jak se ledovec zmenšuje, již není spojen s jezírkem na úpatí, ale končí vysoko nad ním. Po této zastávce Obrazekjsme se vrátili na cestu č. 5, která vede tunely pod ledovcem a u Sogndalu se napojili na známou silnici č. 55. Po ní jsme pokračovali směrem na Lom, ale v Solvornu jsme odbočili na vedlejší cestu, vedoucí přes Halfso (zanedlouho se změní v úzkou cestičku s tunely, vedoucí po břehu dlouhého jezera Veitastrondvatnet, ale jsou na ní výhybky, takže i dvě auta projedou), ObrazekKvam, Nes k Tungastølen. Poslední úsek cesty je placený (20 NOK), je nezpevněný, ale dá se jet dobře. Zde jsme na břehu ledovcového potoka s výhledem na ledovcové splazy přenocovali.

23. den: ráno jsme se vydali na túru k ledovcovému splazu Austerdalsbreenu. Stezka začíná u parkoviště (zdarma), hned za mostkem se vydejte doprava. ObrazekCesta tam není náročná pokud se týká terénu, ale zvláště po deštích, bývá místy hodně mokro, takže dobrá obuv je nezbytností. Odměnou je pohled na jeden z nejhezčích ledovcových splazů. Led se stále ještě plazí údolím, jak dlouho, vás musí napadnout při pohledu na značky ukazující jeho úbytek .... Po návratu jsme se vrátili na silnici č. Obrazek55 a pokračovali po ní přes Skjolden, Gaupne, směrem na Lom. Krajina je zde pěkná, zvláště když cesta za Fortunem začne stoupat od fjordu  přes Turtago na náhorní planinu Sognefjell do zhruba 1300 m nad mořem. Pokud vyjde počasí, je to opravdu nádherný zážitek (byli jsme tu už několikrát a vždy se nám moc líbilo). Tentokrát bylo obzvlášt Obrazekpěkně, i když bylo ještě dost sněhu, bylo teplo, a tak jsme se rozhodli zde přenocovat, zvláště, když se naše cesta chýlila ke konci a byla to naše poslední noc v oblasti Jotunheimenu a náhorních plošin.

24. den: ráno jsme se vydali cestou do městeěka Lomu, které je turistickým centrem oblasti, je zde pěkný kostel, Obrazekturistické informační středisko, muzea, doporučujeme muzeum drahých kamenů (zdarma). Z Lomu jsme pokračovali po silnici č. 15 směrem na Ottu, ale v Tessandenu jsme odbočili na silnici č. 51, chtěli jsme ještě projet pohořím Jotunheimenem a podívat se na místa, kde jsme byli v předcházejících letech. Jeli jsme přes Randsverk, zajeli k jezeru Gjende, kde je dobré podniknout túru alespoň od chaty Gjendeshein k chatě Memurubu přes hřeben ObrazekBessegenu (byli jsme zde v roce 2003). Pokračovali jsme okolo jezera Bygdin do Hagge, kde vlastně končí Jotunheim a dál do Fagernes. Zde jsme najeli na silnici E 16, po ní pokračovali do Bjørgo, zde odbočili na č. 33 do Dokky, Gjøviku (je zde zajímavá olympijská hala vytesaná do skalního masívu, celá pod zemí). Zde jsme najeli na cestu č. 4 a vydali se po ní kus Obrazeksměrem na Lillehammer (je potřeba objet jezero), na křižovatce u mostu najeli na silnici E 6 a po ní pokračovali na Hamar (je zde zajímavá olympijská hala ve tvaru obrácené vikinské lodi). Zde jsme odbočili na cestu č. 25 do Elverum, dál pak na č. 20 a po ní se vydali  směrem na Konsvinger. Protože jsme měli ještě dost norských korun, rozhodli jsme se přenocovat v kempu, našli jsme si jej u Braskereidfossu, je na břehu řeky Glomma, chatička pro 3 osoby stála 200 NOK.

25. den:  naše cesta pokračovala přes Kongsvinger, Magnor na  Obrazekhranice se Švédskem. Zde jsme se vydali přes Charlotenberg do Arviky, kde jsme odbočili na cestu č. 172, po ní dojeli do Årjångu a pak pokračovali dál přes Gustavsfors do Bengtsforsu ( zde je k vidění Dalslandský  plavební kanál, kudy proplouvají lodě mezi jednotlivými jezery). Za ním jsme na břehu krásného jezera přenocovali. Nedaleko vede také další z místních zajímavostí, stará železniční trať, která je využívaná jako turistická atrakce. Je možné zapůjčit si drezínu a putovat po ní na vlastní pohon třeba i několik dní po trase Arjäng – Bengtsfors (52 km).

26. den: ráno jsme pokračovali na BIllingsfors a pak po vedlejších silnicích přes Dals Långed pěknou krajinou do Håverundu, kde je Obrazekzajímavý most první patro je 32 metrový akvadukt, kudy vede Dalslandský kanál a nad ním silniční most.  Dál jsme pokračovali do Mellerundu, kde jsme odbočili na silnici č. 45 a po ní pokračovali do Vänersborgu. Protože jsme se chtěli zajet podívat na středisko u Bottnarydu, které má ve Švédsku jablonecká cestovní kancelář Scandia, vydali jsme se po silnici č. 44 na sever, u Grästorpu Obrazekodbočili na č. 47 a pokračovali směrem na Jönköping. U Mullsjö jsme odbočili na č. 185 a pokračovali do Bottnarydu a dál k pensionu Anneberg. Po prohlídce centra jsme už pokračovali přes Jönköping  a po dálnici E 4 k Helsingborgu, dál po E 6 do Trelleborgu.

27. den:  prvním ranním trajektem jsme se přeplavili do Sassnitz a po dálnici přes Berlín, Drážďany dojeli domů.

Foto z této části zde (Zlatá cesta severu), zde (Jostedalsbreen) a zde (Jotunheimen).